Dobrý den, dovolte mi, abych se Vám v krátkosti představil a napsal zde nějaké informace o sobě. Jmenuji se Ondřej Budka a narodil jsem se roku 1987 v Jilemnici. Krátce poté jsme se přestěhovali do Ústí nad Labem, kde dodnes bydlím. Nicméně, na prázdniny u babičky v Desné a túry po Krkonoších mile rád vzpomínám. Díky tomu se mi naše hory (převážně Krkonoše) zapsaly do srdce a rád se tam vracím. Asi možná díky tomu jsem se dostal k fotografování. Fotografování našich i slovenských horských krás, jsou mé první fotografické pokusy (ještě na analogový fotoaparát), na které si vzpomínám. Tam právě začal můj příběh fotografa a do focení jsem se zamiloval.

 

Jak jsem se stal fotografem

Můj první fotoaparát, už digitální, který jsem si koupil v roce 2008, byl kompakt Panasonic Lumix FZ38. Se kterým jsem nafotil spoustu fotek Ústí nad Labem a přilehlého okolí (některé fotky lze najít i na Facebookové stránce o Ústí nad Labem). Poté jsem objevil krásu tzv. bokehu (rozostřeného pozadí) a koupil si zrcadlovku Nikon D90, s kterou jsem pokračoval ve fotografování krajin, ale když jsem dostal do záběru lidi, začal jsem si uvědomovat, že fotografování lidí je to, co mě opravdu baví. A tak jsem si vysnil první pevný portrétní objektiv 50mm f/1,4. Dlouho mi trvalo, než jsem si ho pořídil. Částečně i kvůli tomu jsem měl ve fotografování pauzu a fotil spíše rodinné fotky, výlety apod.

 

 

Rok 2017

Můj příběh fotografa má jeden zásadní zlomový okomažik. Na konci roku 2017 se mi narodila dcera Veronika a díky ní jsem měl v ruce foťák snad každý den. Nakoupil jsem další objektivy a zjistil jsem, že Nikon D90 už mi nedostačuje. Pořídil jsem si tedy nový fotoaparát, a to Nikon D810, můj první FullFrame. Focení jsem už propadl na plné čáre. Každé fotografování mě bavilo víc a víc a manželku s dcerkou (spíš teda manželku) to pózování před fotoaparátem bavilo už míň a míň 😀 , i když částečně si už zvykla, že neměla na výběr. A tak na základě toho jsem se rozhodl, že budu dělat radost hezkými fotografiemi i lidem okolo mě.

 

 

Rok 2018

V roce 2018 jsem si založil živnost v oboru fotografických služeb. Založil jsem si webové stránky pro prezentaci své práce a začal jsem fotit naplno. Nečekal jsem, jak rychle se to dostalo mezi lidi a krátce na to, jsem neměl o focení nouzi. V tomto roce jsem začal i fotografovat svatby, ač jsem se toho bál. Do té doby jsem fotil jen jednu svatbu známým. Přišla první placená svatba, po ní druhá a další a další a začal jsem si více a více věřit a mě to bavilo čím dál tím více.

Skončila svatební sezóna a já si říkal a co teď, co přes zimu. Moc lidí se v zimě fotit nechce, pokud není krásné počasí a sníh. A já čím dál tím více uvažoval nad tím zařídit si ateliér. Na konci roku se mi naskytla příležitost pronájmu prostor pro ateliér a tak jsem neváhal.

 

 

Rok 2019

Vše ohledně ateliéru dopadlo na jedničku a já ho mohl na konci ledna otevřít. Huráá mohu fotit i přes zimu. Začalo ale kruté období učení se, focení v ateliéru už bylo technicky velmi náročné a já mám jeden velký vnitřní problém a to je nespokojit se s průměrem. Mnoho dní strávených v ateliéru, focení sebe samotného na dálkovou spoušť, zkoušení různého typu svícení, pózování, sledování videích a tutoriálů. To je vlastně něco, co asi nikdy neskončí, pořád se je co učit. Ateliér mě ale velmi posunul v celé oblasti fotografování, změnilo to můj pohled na vnímání světla, pozorování toho, jak se světlo chová a jak ho využívat.

Během krátké chvíle mi ateliér velmi přirostl k srdci a já jsem objevil jeho krásu stejně jako u focení svateb. Pomalu si začínám uvědomovat, že toto jsou dvě disciplíny, které mě nejvíce oslovují, baví a ve kterých se chci realizovat. Není to tak, že bych úplně zanevřel na focení venku (mimo svateb) – jen cítím, že ten ateliér mě naplňuje tak nějak více.

 

 

Rok 2020

Doba “coronavirová”, bohužel mi to trochu překazilo mé plány ohledně fotografování. Na začátku roku jsem si pořídil, svou první bezzrcadlovku Nikon Z6. Díky mohu naplno využít potenciál mého nejoblíbenějšího skla Sigma ART 135/1,8. Bohužel situace mi momentálně neumožňuje fotit a tak čekám, kdy to vše skončí a bude zase všechno v normálu.